Anděl Zmrtvýchvstání Karla Kryla, velikonoční pondělí 12.4. 20.00, Vagon, Praha 1. Vše poslední dny vztahuji a poměřuji Krylem. Dostal mě. Po velmi dlouhé době jsem si opět poslechl Maškary, Rakovinu a Bratříčka. Z nich vybírám písně, na Velikonoční pondělí účinkuji ve večerním zmrtvýchvstání. Premiérově zazpívám m.j. i mojí fungl novou, Krylovi věnovanou, věc.

     Poznal jsem ho v Los Angeles v polovině 80. letech, kdy jsem ho pár dní vozil mým krásným starým Cadillacem po české vlivné komunitě a inteligenci v azylu. Byl jsem na jeho koncertě v malé kulturní místnosti Centra zahraničních studentů university UCLA, kterou tehdy spravovala energická Mia Valert. Karel stál menší než jindy vedle stolu, na kterém se krčilo cosi jako kytarové combo a z něho se linul velmi nekvalitní zvuk zpěvu a akustické kytary. Mladí čerství emigranti z různých koutů rodné vlasti v zadních lavicích (v celkovém počtu cca dvaceti pěti kusů zúčastněných krajanů) vyrušovali a hihňali se, pár starších bohatců dost neosobně potleskávalo a s nedůvěrou naslouchalo ničím nezředěným revolučním popěvkům lásky. Krásná Kalifornie ale jakoby nechtěla dát těm silným vyznáním zapravdu, hrála si a poškubávala s půdou pod jejich nohama. I s jeho Andělem.

     Dvě desítky let poté, i teď máme každý svou pravdu, která v zrcadle vidí odlesk té jediné pravdy pravé. Pod vlivem obou jsem nedávno popsal svůj pohled na mojí vedlejší roli v Andělech hudebních do aktualit webových stránek Nenechal jsem se při tom ovlivnit myšlenkou na případnou negativní reakci. Až na jeden objektivní hlas písemný a jeden verbální nikdo na „stránkách“ nereagoval. Moje výrobní továrna čítá počet jeden a ten se radí sám se sebou. Lidský mozek je složitý a navíc často jedná v kolejích svých životní zkušeností. Každý si zčásti může vysvětlit názor druhého jinak, hlavně, jedná-li se o volnou formu osobního pohledu, kterým navíc naznačujete svůj existenční boj. Andělé nás ochraňují.

     Kryl bojuje tvrdě i jemně, přesvědčen a o život. O životy mnoha. On si přinesl svého anděla v krabici s kusem jídla z kostela. Tesá svými geniálně poskládanými myšlenkami nahrávek bez záměru technické kvality do srdce rozumu hlava nehlava a neuhýbá. Útočí, konstatuje a vzápětí se romanticky i s úšklebkem vysmívá smrti, vědouc své převahy. Byl a je jedněmi do morku kosti nenáviděn a opozicí volných duší obdivován a milován. Míří a trefuje se svými přesně zrytmizovanými verši (a kytarovými harmoniemi z jednoho rodu) do samého ukotvení centra lidského spektra bytí, svobody i násilí železných košil. Jakoby tyto písně psal dnes a pozítří a ne koncem šedesátých let. Že bychom se tak málo měnili?

     Z emigrace vidí (zdaleka ne každý) člověk svět, v kterém se doposud pohyboval, a který opustil, ze začátku v základních, nerozmělněných barvách a tvarech. Vidí koláž dvou světů v silném vizuálním kontrastu a všechny ty zhovadilosti, nepravdy, i na první pohled neviděné falešnosti slepých ulic, vystupují beznadějně do popředí. Člověk, kterého napadaly a ničily už tehdy v rodné vlasti řeší jejich teoretickou likvidaci nadčasovým filosofickým a uměleckým ztvárněním. S nákladem talentu slovesnosti a obrazotvornosti - a s nutnou dávkou inteligence a vzdělání - stoupá po schodech, které zároveň sám bolestně a umně vytesává.  

     Poslech prvních třech alb Karla Kryla mě postavil do latě, trochu pofackoval a otevřel mi oči. Ty budu muset možná ale za chvíli opět trochu přivřít. Jak velký člověk - ten malý Karel