Jednou už tě málem měla
A už zase by tě chtěla
(Smrt byla blízko a už tu stojí zas, připravena vzít si své. Kdo to zažil, ví své.)
Hříšná těla, křídla motýlí
(Těla hřeší a jejich duše zůstávají, nebo se snaží zůstat čisté)

Krev stéká po růži
Cos na zeď věšel
(Vzpomínky na dobu zásadního rozhodnutí, dopadu bezmyšlenkovitého jednání pod vlivem okolností )
Průvan sfouk a život nešel
Potrhaná křídla motýlí
(Zápas o přežití po krajní životní situaci s následky šrámů na celý život)

Vyhni se botám, který vůní šlapou
Drtí řádky psané Zappou-hou
Jen skývu málem zlatou
(Vyhni se lidem, kteří nectí krásu, hlupákům, a těm, kteří kvůli prachům a z neopodstatněného přesvědčení neuznávají a přehlížejí umění a jeho kvality. Jméno Franka Zappy zde zastupuje nevázanou uměleckou svobodu a neprodejnost. „Zappou-hou“ - přesmyčka. A o n i jsou prodejní „za pouhou“ skývu, která samozřejmě není a nemůže být zlatá.)
Prodají tě do výkladních skříní
Výstavních síní
(Za peníze, které dostaneš budeš sloužit jako jejich zboží, budou tě používat a zneužívat ke svým účelům. Je zvláštní, že někdy umělec sní o tom, aby se mu to stalo).
A každej zvlášť do kapsy svý
Jeepem si pádí
(Většina myslí jen na svou peněženku a upřednostňuje finanční zisk před čímkoli, často i před pravdou a svobodou)

Jednou už tě málem měla
Za duši tě podržela
(Smrt stála blízko a tahala se s tebou o tvou duši, holý život. Situace častá např. při předávkováním drogami, ve vojenských konfliktech.)
Hříšná těla, křídla motýlí
(Těla v hříchu bojují s duší, z větší části stále ještě čisté)

Navrať se skálou, kterou´s z cesty sešel
Otoč kamenem, kde´s vešel
(Pohádková část. Vrať se zpět k místu, kdy tě t o svedlo z cesty, najdi ukrytý kámen a otoč s ním. Těžké dveře se otevřou a ty budeš volný!) Kdyby to jen šlo tak řešit!
Napni slunci křídla motýlí
(Vystav své tělo slunci, dá ti energii a očistí tě)

Vyhni se botám, který vůní šlapou
Sladké písně, psané Zappou-hou
Jen skývu málem zlatou
Prodají tě do výkladních skříní
Výstavních síní
A každej zvlášť do kapsy svý
Jeepem si pádí

Až vyroste strom
A udeří do něj blesk a hrom
Hmmm, noc se válí
(Stane se to až - a jedině - v tomto tmavém, pohádkovém obraze, nebo v dojmu pod vlivem této scenérie. Znamená to, že jen málokomu se podaří uniknout temným a negativním silám ze spárů.)
Až vyroste strom
A udeří do něj blesk a hrom
Narovná, rozdělí, podělí
Poskládáš úterý ke kusům nedělí a půjdeš dál…
(Výjimečně se to ale někomu podaří. Dát se dohromady, vzít danou/nalezenou sílu, dát dohromady celý obraz, vymanit se z vlivu sil, z okovů a najít a rozpoznat cestu.)

Vzpomeň si na svět
Kdy pro kousek těla
Zázraky jsi neviděla
Neměla jsi křídla motýlí
(Vzpomeň si na dobu, kdy jsi chtěla vidět jen materiální svět se svými výhodami a nástrahami a zcela jsi opomíjela a přehlížela duchovno. Tvoje křídla zatím zmizela!)

RECITATIV

V roklině pod skálou zjevení
Údolí rozšklebené napětím, otevřeném spojení
Jeleni obtěžkáni vábením
Vrhají se bezhlavě do hloubi země
(Píseň končí situací, balancující na hraně kýče - v duchu stylu světové hvězdy umění Jeffa Koonse, střiženou pohádkovým výjevem z předválečného Československa. Typický obraz/olej pasoucích se jelenů, kteří zastupují vtělenou nevinnost. Jeleni jsou, pod tlakem negativních sil, donuceni dobrovolně skočit do žhnoucí, otevřené země. Před skokem se vám zadívají dlouze do očí….)

Tak končila i moje verze scénáře videoklipu. Vysvětlením textu riskuji sice možná zranění dvojsečnou zbraní, ale nepochopení často bolí víc. Bolestným zklamáním byl pro mne už nic neříkající scénář a průměrná kinematografie videoklipu. Rád bych ještě dodal: úžasný výraz a dokonalá barva hlasu Anety „vyvážil“ fakt, že původní mix (s předehrou a aranžmá smyčcového kvartetu a atmosférickými vokály) se na album nedostal.

Oskar Petr