Oskar Petr vystoupil 12.3. 2006 s jeho kapelou Fabrica Atomica a hosty na citeru a kontrabas v kongresovém centru pražského hotelu Hilton na Cenách Akademie populární hudby s medley většiny jeho nejúspěšnějších hitů.  Před zahráním této hudební mozaiky oslovil diváky krátkým prohlášením. Poděkoval prezidentovi Akademie Petrovi Šiškovi za nápad, představit tyto písně v autorském podání a všem umělcům/interpretům, kteří jeho písně zpívají.

       Oskar cítí potřebu vložit tuto zprávu do Aktualit jeho stránek a to hlavně z toho důvodu, že potlačení úvodní řeči způsobilo pozdější nedorozumění. Po několika pozitivních reakcí na vystoupení slyšel Oskar později i ta negativní. Ty skončily výrokem kamaráda a zaměstnance jednoho z hudebních vydavatelství, že si tím „hrozně ublížil a že na Cenách neměl vůbec vystoupit“. Samožerství ale nabylo záměrem, koláž z písní jím napsaných (nakonec „Chci zas v tobě spát“, „Mevídek“ anglicky, „Hříšná těla, křídla motýlí“, „Kengi“ a „Zmrzlinář“) byla prostě nabídkou a podmínkou k účasti a Oskar s tím souhlasil, protože má ty věci velmi rád. Nebyl sice později ztotožněn s přidaným nápadem produkce – hostováním Karla Gotta na konci medley v písni „Vázat se, stoupat“, kterou přebral slavík z alba „Fabrica Atomica“, ale toto vyřešilo nakonec samo angažmá zpěváka v Německu.

       Oskar Petr je perfekcionistou a ví, že hudba vyžaduje maximum energie a stoprocentní oddání. Po vyčerpání několikaměsíční televizní a filmovou hudební produkcí, byl nucen den před vyhlášením vystoupení na Andělech zrušit. Nechtěl však způsobit neúčastí na koncertu produkci Andělů a štábu TV přenosu komplikaci a už vůbec nemohl spláchnout do kanálu celou přípravu a entuziasmus skvělé party muzikantů, kteří s ním to vše absolvovali.

       Zvukové zkoušky napověděly, že vystoupení „live“ nebude nijak zvukově jednoduché a nakonec i samotný televizní sound zůstal někde před cílem. Škoda jen pozdějšího nepochopitelného jednání produkce výročních Cen, které stlačily radost autora z živého hraní v tak úžasné hudební společnosti trochu níže. Hudba sama ale nakonec všechny stíny prosvětlí a texty promluví o tom, že by vlastně bez nich ten kolotoč okolo neexistoval.

       Někdy prostě není lehké poslechnout a rozeznat hlas vlastní intuice a je třeba si vybrat mezi dvěma lidovými příměry „Hlupák váhá“ a „Jen hlupák udělá jednu a tutéž chybu dvakrát“.