Po všech těch jménech českých politiků, jejich veřejných přátel a ohýbačů doby se i nynější fenomén morální čistoty drží svého stánku zuby nehty. Titulky všech současných denníků už až zbytečně nekonečně dlouho a tučně vykřikují jedno příznačné jméno: Čunek. Ta milá, usměvavá tvář na nás hovoří ze všech českých televizních kanálů, skloňuje se (dnes už se i časuje) v tisku. Momentálně třeba na úkor jiného slova – Dušiček – pojmu, významem v přímé opozici tohoto nesoudně zatíženého materiálna. Ženy v továrnách a chlapi v hospodách v bezduše orientovaném státu přeci nebudou omílat a zabývat se cílovou metou našich životů – konečným rozdělením těla a duše do těžké a vlhké země a otevřeného, neznámého vesmíru. Budou se bavit o geneticky a časem získaných, respektive zkušenostmi a možnostmi nahromaděných, negativních vlastnostech a ne o fenoménu smrti a nekonečna. Ten zůstává většinou jen skvrnou na hladinách louží, do kterých cestou domů sem tam šlápnem.

My Češi potřebujeme svého Čunka, neberte nám ho! Dejte mu ještě šanci - alespoň v té naší vládě! Vždyť jako její první místopředseda, ministr a předseda strany zřejmě opravdu lidové nemá do života lidu zas tak moc co mluvit - a my chceme pozorovat, kam až to půjde a co nového se zase objeví! Lepší než ta Růžová zahrada! Musíme se nějak zabavit! Bude to sice opět na náš účet (respektive z našeho účtu), ale vždyť je to přece jedno, příště to bude zase z naší kapsy, i když na účet někoho úplně jiného! Neberte nám ještě tu zaběhnutou mediální hvězdu boje za pravdu, moderního Jana Husa, statečného chlapíka! Kdo ho teď nahradí? On je naším instantním štítem proti zodpovědnosti, uměle vytvořenou psychickou vrbou a výmluvou za nevyslovené zpovědi za naše hříchy a vroubky, spáchané vlastním malým Já! Kde si teď přechodně vybudujeme tak stabilní a prostorný sklad morálního odpadu? Kam budeme teď zavážet všechny ty náklady nepodstatných provinění, stále vznikajících okolo českého zneužití moci? Co s igelitkami zvýhodnění i té mé mojí malé mocičky!

Nebojte se, o nic nepřijdete! Hrnou se další zájemci o publicitu. Ještě vás překvapí, třeba až se začne kácet v koženém lese! Budou vyskakovat z minulosti dávné i z doby postsametové, tedy z periody převzetí a výměn správy majetků a moci, sahající až do stále trvající současnosti, která před sebou hrne a polyká nekontrolovatelné veleakce typu olympiád, dálnic, převádění majetků národních a nadnárodních celků, miliardových veřejných a státních zakázek a třeba i povodně s pěkným vysoušením jejich následků.

Kdyby ani toto zcela jisté z nějakých neznámých důvodů - v posloupnosti času - nepřicházelo (a možná také přijdeme brzy o prezidenta Klause, který se nechá připoutat řetězem k mašinérii stavby Národní knihovny), zahleďme se hrdě do budoucnosti našeho státu a přiznejme si s rukou na srdci, co tedy vlastně chceme. Čunek na Hrad!